O divadle Sklep

Název divadla Sklep pochází ze skutečného sklepního prostoru domku babičky Davida Vávry, který zde soubor založil (pod původním jménem Kobil klub) se svým čtrnáctiletým spolužákem Milanem Šteindlerem v roce 1971. Texty z této doby, rané básně a krátké scénky, byly o pár let později použity v jednotlivých představeních pořadu Besídka. V první polovině sedmdesátých let tyto texty představovali pouze svým kamarádům. Původně soukromá aktivita zakládající dvojice a několika dalších přátel začínala ve druhé polovině sedmdesátých let přerůstat ve veřejná vystoupení. Vůbec první se odehrálo v Branickém loutkovém divadle Zvoneček, kde působil otec člena souboru Tomáše Vorla, další v klubu ZV ROH Tesla Karlín, restauraci U Jaurisů v Michli, strahovském studentském klubu a mnohých dalších.

Kolem roku 1978 se začíná utvářet jádro souboru – krom Vávry a Šteindlera ještě přibyl Jiří Burda, Tomáš Vorel, František Váša, Eva Holubová a Tomáš Hanák. Holubová se k souboru přidala po přijímacích zkouškách na DAMU, kdy jí Tomáš Hanák nabídl roli ve hře Podivuhodný cestopis, kterou za pomoci Vávry a Šteindlera předvedl poprvé přímo před profesory DAMU. Upoutali pozornost ohromným množstvím rekvizit, které si nesli s sebou, ovšem po „krupobití“, při němž házeli kroupy i po porotě, byli od přijímacích zkoušek vyhozeni.

Od roku 1980 vystupuje soubor v kulturním domě Dobeška, který se stal jeho domovskou scénou na další dlouhá léta. Krom toho soubor hostoval na různých významnějších pražských místech jako Malostranská beseda, Futurum nebo Branické divadlo pantomimy, ale také mimo Prahu – například v Písku, Plzni a Brně. Také se započala rozvíjet spolupráce Vávry a Vorla s pantomimickou skupinou Mimóza a recitační skupinou Vpřed.

V té době začíná spolupráce s dalšími pražskými divadly. Divadlo Sklep bylo hlavním tahounem skupiny Pražská pětka, dále tvořené divadly Mimóza, Vpřed, Kolotoč a Křeč, která představovala nejvýraznější generační hnutí 70. a 80. let a přinesla oživení tehdejší divadelní scény. Všechny spolky propojoval osobní, životní, filosofický a estetický názor. Ze společných projektů lze jmenovat divadelní karneval Maskáč v hotelu Tichý, divadelní bál ve vysočanském Lidovém domě anebo Mimotočskřed chmelový aneb bludiště v junior klubu Na Chmelnici. Činnost Pražské pětky pronikla i do televizní oblasti, když v roce 1988 režíroval Tomáš Vorel film Pražská pětka, ve kterém divadlo Sklep připravilo pátou část nazvanou Na Brigádě. Film spolu s dalšími televizními scénkami a písničkovými klipy přinesl souboru další příznivce.

Sklep byl z divadel Pražské pětky nejen nejstarší, ale také nejpočetnější i nejvytrvalejší: bez větších přestávek hraje dodnes. Dobrým příkladem je tradiční sklepovská Besídka, každoročně uváděné pásmo scének, skečů, písní a tanců, čerpající z nasazení interpretů a jejich svérázného smyslu pro humor. Jistý posun během let, po která se Besídka hraje, lze spatřit v jazykové zásobě, tvůrci představení si už nevystačí pouze s češtinou, pro své záměry využívají celou škálu jazyků, zkomolenin a neologismů.

Po revoluci v listopadu 1989, jejíhož dění se řada členů souboru aktivně účastnila, připravil Sklep dvě úspěšné, mnohokrát reprízované inscenace, s nimiž objížděl celou republiku: Mlýny a Tajů plný ostrov. Hra Mlýny vychází z inscenace Václava Havla a Karla Bryndy, pojetí je však s dávkou humoru a nadsázky. Tajů plný ostrov zas oživuje legendy dětství, jako třeba Rychlé šípy.

Kolem nebo uvnitř souboru vznikalo během celého vývoje spoustu drobnějších projektů, například umělecká skupina Tvrdohlaví, B. S. P. bavíme se po práci, časopis Raut, vysílání radia Limonádový Joe anebo ekvilibristické duo Thomas + Ruhller.